CZECHIANŮV WEBLOG

Tak je tomu právě týden, co je na tomto blogu úplný klid. Žádný příspěvek, žádný povolený komentář (několik nepatřičností už letělo do koše). Nyni se vracím v plné síle a odpočat od blogování. Není to však na dlouho. Již příští týden si budu užívat ty pravé prázdniny na horách se vším všudy a tak určitě zase nebudu blogovat. Co se dá dělat, blogování pro mě není to nejdůležitější v životě.

Blogovacím prázdninám bohužel podlehlo i každotýdenní shrnutí. V něm hodlám pokračovat po plném návratu do každodenní rutiny.

Už dlouho mě na internetu, ale nejen tam, serou výkřiky různých „intelektuálů“. Vždy jde o jedno – kritizovat všechno, co dnes charakterizuje svět. Kritizují to všechno, kam jsme se i z hnoje reálného socialismu a centrálního plánování vyhrabali.

Výborně situaci na internetu popsal patrně největší provokatér na bloggerské scéně, Radek Hulán: Internet je (ovšem) pro řadu lidí šokující v tom, jak dokáže jednotlivé kasty promíchat, jak na sebe civí naprostý imbecil s géniem…. Je až neuvěřitelné, na jaké hovado může člověk při diskuzi pod článkem narazit třeba v jednom z posledních politicky nezaujatých deníků na internetu, iDnesu.

Není lepší kratochvíle, než se patlat v několika systémech, do kterých člověk moc nevidí, a měnit nastavení kódování databáze. Můj webhostér se zřejmě nudil a tak stovkám svých klientů rozhodil jejich nainstalované aplikace, které databázi MySQL využívají. K tomu asi člověka nasere, když se mu ten šíleně unuděný webhoster prostřednictvím smajla na oficiálním fóru podpory.

Doba placení dalšího roku hostingu klepe na dveře a tak by bylo dobré zvážit setrvání u podobného administrátorského individua. Ostraváky jsem neměl nikdy rád. Akorát jsem pro tento pocit neměl pádné argumenty. Teď se s každým danajským darem od webhostera začínám stávat nesnášenlivý k obyvatelům tohoto nádherného města.

Ale jinak Bahník pyčo!

Z roku 2005 už zbývá jenom nějakých 20 hodin a tak je dobré si připomenout příjemné i hořké chvíle, které k životu prostě patří. A když už bilancuji zde na blogu, tak se zaměřím hlavně na dění kolem něj.

Za (téměř) rok blogování jsem napsal 300 článků. Právě tento bilanční je takový decentně jubilejní tří stý. On to ještě celý rok, od zdejšího prvního spotu, ani není. Ale právě v době minulých vánočních prázdnin se zrodil předchůdce blogu. Bylo to několik (asi 5) stran v HTML s články, které jsem tak postupně z nudy napsal.

Právě ten první deníček byl ještě čistokrevným deníčkem. Vedle velmi pěkné snůšky pocitů z koncertu Alphaville v Roxy šlo hlavně o velmi osobní témata. Poté ale 15. ledna 2005 vznikl tento weblog. Tenkrát ještě v systému bloguje. V té době jsem nebyl ani trochu důvěřivý k databázi na Pípni a něchtěl jsem do ní instalovat nic, co by na ní bylo závislé.

Zhruba v březnu mě blogování tak nějak otrávilo. Přestal jsem psát. Ta pachuť pokleslých vod blogování mi zůstala do konce května. Proč taky nebýt znechucen, když člověk vyplodí několik desítek komentářů a článku k zajímavým tématům a na druhé straně nějaký rádoby-blogger publikuje 10 ukradených MP3 a má ihned stovky pubertálních návštěvníků.

Trochu jsem v průběhu dubna a května přemítal a utěšoval se vyšší úrovní vlastních čtenářů. Tento názor ve mě naštěstí přetrval a já se rozhodl začít prakticky od začátku. Stejně, jako já zapomenu na hodně blogů, hned jak je opustím, zapomněli i lednoví a únoroví návštěvníci weblogu a tak si v květnu a červnu začal budovat novou sortu.

Od té doby jsem také zplodil přes 200 článků přímo zde, ve vlastnoručně upraveném Wordpressu, kde jsem svým neomezeným vládcem. A několik dalších, velmi rozsáhlých, čeká na své publikování, jako návrhy.

Co bych si přál do nového roku? Napsat více naučných a skutečně hodnotných článků. Překládat a prezentovat zahraniční zprávy ze zdrojů, které si většina bloggerů přečíst nemůže, protože jsou v italštině mě sice nějakou dobu bloggersky uspokojuje. Nebude však napořád. Drobné komentáře u většiny článků také nejsou to pravé ořechové. Stále hledám silná témata, o kterých bych byl schopen plodit stovky a tisíce myšlenek.

S postupem doby jsem také zanechal některých témat. Bohužel za oběť padlo moje oblíbené focení. Není prostě čas a vůle. Snad to v příštím roce napravím. To by bylo k předsevzetím (alespo�? těm bloggerským).

Do nového roku, kdy nás čeká jistě mnoho zajímavých chvil přeji všem čtenářům, ať se jim podaří svá předsevzetí do puntíku vyplnit.

Už dlouho jsem na tento blog nepřidával žádné zajímavé snímky z leteckých map. Možná je to proto, že většina těch dobrých snímků už je na blogu Google Sightseeing. Ten se ale zajímá jenom o letecké mapy na Google Local.

Po nedávném spuštění MSN Virtual Earth pod portálem Windows Live jsem ale dostal novou motivaci. Na Windows Live Local jsou totiž nové snímky, které jednoduše berou dech. Pohled z úhlu 45° dává nové netušené možnosti.

Vrhnul jsem se tedy do systému Windows Live Local a našel pár míst, které musíte, alespo�? virtuálně, navštívit.

Dnes jsem si, shodou okolností, v jedné nejmenované ordinaci vyslechl zajímavý rozhovor pacienta, který se chtěl u lékaře zaregistrovat a zdravotní sestry, která měla zmíněný úřednický úkon vyřídit. Pacient byl ale sestrou odmítnut po předložení pojištěnecké karty, vydané naší slavnou VZP.

Sestra své odmítnutí argumentovala tím, že mají s VZP problémy s placením a zabouchla pacientovi dveře. Za dveřmi ale byla slyšet bouřlivá diskuze sestry a lékaře o finanční situaci v největší zdravotní pojišťovně a o její neschopnosti plnit své závazky. České zdravotnictví je opravdu v hluboké krizi, když už si doktor (resp. sestra) vybírá pacienta na základě jeho pojišťovny.

Já a několik málo procent pojištěnců, kteří od VZP utekli si teď asi libují. Vezme si je do ordinace každý doktor, jelikož i on musí z něčeho žít a tak si raději vybere pojištěnce té platící pojišťovny.

Možná je to předobraz kroku, který novopečený ministr zdravotnictví, všemi nesnášený, doktor a svůdník Rath, aplikuje na nemocné zdravotnictví. Ten krok je vlastně jenom prachsprosté snížení objemu výkonů, což by, podle Ratha, mělo stabilizovat situaci ve VZP. Že to nenapadlo předchozí socialisty. Prostě toho otravného pacienta vykopneme na ulici, ať mu je cokoliv.

Snad to bude jasný předvolební stimul na voliče. Je jasné, že sociální demokracie moc sociální není, když dovolila, aby byli státní pojištěnci vyhazováni z ordinací a místo nich přednostně léčeni ti bohatší, kteří si za svojí léčbu něco připlatí.

To, že je na tom, co se počtu vysokorychlostních přípojek týče, je nesporný a nepopiratelný fakt. Nehodlám nás srovnávat se zeměmi, kde ještě dnes lidé umírají na hlad, ale 15 nejbohatších ze sta má doma stomegovou přípojku. To jsou totiž země, které toho mají s naší krajinou jenom málo společného.

Jak známo, v tuto chvíli vládnoucí soucialisté, se snaží prosadit bezplatné zdravotnictví. Jaksi už ale zapomínají, že jsou doby beztřídní společnosti pryč. Zdravotnictví je normální služba, jako každá jiná a měla by být i adekvátně placena. Podobně se vyjádřilo i 44% dotazovaných v průzkumu agentury Median.

Vzhledem k faktu, že jsem za poslední čtyři roky byl u lékaře třikrát a dvakrát jsem si musel úřednický výkon při vypl�?ování potvrzení o zdravotním stavu pořádně zplatit. Úhrnně jsem nechal u doktora 300 korun za dva papíry a tři podpisy lékaře. Třetí návštěva byla povinná pravidelná kontrola, o které bych se asi jinak, než návštěvou za účelem získání výše uvedeného potvrzení nedozvěděl, jelikož můj obvodní lékař není ochoten mi dopisy posílat poštou a sestra všechny urgence vytrvale háže do cizí schránky na místě, kde už nějakou dobu nebydlím.

Druhým doktorem, kterého navštěvuji pravidelně je zubař. Moje důvěřivost není bezbřehá a tak se přímo bojím využít služeb nějakého obvodního zubaře. Proto si i za banální výkon připlácím 500 korun, za komplikovaný pak i několik tisíc. Díky tomu ani obvodní lékař nepozná, že mám velký počet plomb.

Z těchto důvodů jsem pro připlácení u lékaře. Já osobně totiž výrazně ušetřím na pojištění a zárove�? budu platit stejnou částku přímo u lékaře. Zdravotní systém je bohužel natolik sociálně spravedlivý (= spravedlivý pro voliče ParouBandy), že se jentak nedočkám toho, že bych hradil méně na rozmařilost Ministrstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven. To dám raději peníze doktorovi rovnou do ruky.

Taky nemáte rádi ta pouťová lákadla, která křičí do světa rozjuchaným nadpisem, úderným slovem a nějakým tím vykřičníkem, nebo přesně mířeným otazníkem? Jinak řečeno bulvární titulek? Na internetu je tolik seriózních deníků, ale také několik debilních bulvárů, které okoření každou průměrnou zprávu pocitem nadpozemskosti.

Poslední dobou je podle Technetu kdeco revoluční. Revoluční je zpráva o spojení Microsoftu s Yahoo, o které jsem psal již včera a s jednodenním spožděním. Panu Škopkovi z Technetu asi trvalo dva dny, než se vyhrabal z revoluce, kterou tato zpráva přináší.

Revoluční je i nedávno publikovaná zpráva o tajném prohlížeči. Čtenář, který se přes revoluční nadpis, propracuje k revolučnímu obsahu se ale dozví, že jde jenom o další prohlížeč z dílny Mozilly. Pravděpodobně zase jenom horší, protože když se Mozilla snaží něco zjednodušit, tak to tratí na kvalitě (viz. Firefox).

Snad již minulostí jsou nadpisy typu Mega, Giga, Hyper atp. Zde platí: čím větší, poutavější a otravnější předpona nebo přípona, tím větší úspěch. Mega je test osmi fotoalb, doplněný o tunu nepotřebných žvástů. Naštěstí je ale na kraji vypsáno to nejdůležitější, co čtenáře zajímá: hodnocení. Dlouhý a natáhnutý text o ničem ještě neznamená, že je něco tak dobrého, jak hlásá titulek.

Takovými žvásty plní čtenáře Technet každou chvíli. Mezi bulvárním hnojem je i několik zpráv typu “jedna paní povídala” a několik zpáv “jen tak a o ničem”. Ty hodnotné články je nutné na Technetu hledat lupou. Naštěstí tu máme o něco méně bulvární Živě.cz, nebo sofistikovanou Lupu.

Jen tak mimochodem. Slovenské Živě je, oproti svému českému sesterskému plátku, velmi kvalitní čtení.

Ten, jehož jeméno se nahlas nevyslovuje, zase jednou sekl do živého. Jak mít navštěvovaný weblog je naprosto pravdivý návod na získání velkého počtu čtenářů je zárove�? přesným obrazem jeho samotného.

Jeho arogance je nezměrná, ale to už k tomu patří. Holt je pryč doba, kdy se blogger stal slavným jenom nekonfliktními články, kterým každý zatleskal a zapomněl na ně. Agresivní, cílené a dobře zpracované provokace jsou nejlepším způsobem, jak upoutat čtenářovu pozornost. Napadání někoho vyvolává hlavně zpětnou reakci, která weblog proslavuje.

Podobnou taktiku jsem také zkoušel. Konkrétně na bandu zaslepenců okolo Firefoxu. Zjistil jsem, že je mezi nimi minimum slušných a inteligentních diskutérů (konkrétně jeden nebo dva). Zbytek je jenom banda primitivů bez jakéhokoliv náznaku přemýšlení.

Tahlé póza mi ale nesedí. Holt nikdy nebudu arogantním parchantem. Na to musí mít člověk povahu a žaludek. Rozruch okolo Firefoxu mi sice návštěvnost zvedl o nějaké to procento. To ale není dlouhodobě udržitelný stav. To by člověk musel provokovat dnes a denně. Já preferuji soustavnou práci, ač málo ohodnocenou. O to víc má člověk kontak z jedním jednotlivým čtenářem a nespamují ho desítky teenagerů.