RIAA proti zákazníkům hudebních společností
publikováno 13. 12. 2005 v 19.32Jakési slečně z Chicaga byla soudem vyměřena pokuta 22 500 dolarů za stáhnutí třiceti písniček z výměnné sítě. Podle její obhajoby si chtěla písničky poslechnout, než si koupí pravé CD. To by ovšem nebylo tak zajímavé.
Slečna se totiž k prvnímu rozsudku odvolala. Ten jí nařizoval pokutu pouhých 3 000 dolarů. Slečna se bránila tím, že má doma 250(!) naprosto legálně koupených CD. I tak jí ale soudce napařil pokutu řádově vyšší.
Otázka je, kdo je při takovýchto sporech chráněn a kdo je trestán? Zcela chápu, když je odsouzen pirát, jehož čin přesahuje hranice společenské přípustnosti, ale slečna, která je pravidelným zákazníkem? Není toto právě příklad toho, proč se, jinak čestní, spoluobčané spouštějí na dráhu stahování z P2P ve velkém?
Naprosto chápu znechucení zákazníků, kterým je nabídnut produkt, který nemají šanci ozkoušet. Neříkám, že by si ho museli kupovat. Lidé neradi kupují zajíce v pytli. Tak proč by měli kupovat hudbu, kterou si nemůžou poslechnout. Vždyť i takové počítačové hry je možno si zdarma projít v demoverzích.
Proti komu vlastně bojuje RIAA? Je to pirátství, nebo trestá neposlušnou ovečku, která by s velkou pravděpodobností CD koupila, ale která si chce být jista, že to bude dobrá investice? Ještě, že u nás neplatí americké zákony a nerozhodují americké soudy.
