CZECHIANŮV WEBLOG
VMware 5.5: z Windows do Linuxu a zpět klávesovou zkratkou
Přemýšleli jste někdy o souběžném používání dvou konkurenčních operačních systémů na jednom stroji, ale odradilo vás zdlouhavé restartování počítače a načítání nového operačního sytému? Chcete vyzkoušet alternativní operační systém a nejste si jisti svými schopnostmi a znalostmi pro takovou operaci a chcete si vše, nanečisto vyzkoušet? Nebo snad potřebujete používat software, napsaný pro Windows, ale nemáte zrovna chuť instalovat vedle svého Linuxu Windows, upravovat Master Boot Record, opravovat zavaděč apod., které instalace Windows zcela jistě z isku smaže?
Všechna tato přání může vyplnit jediný software. Dnes tedy budeme mluvit o tzv. emulačním software, tedy o programu, který dokáže vytvořit prostředí, podobné vlastnímu počítači přímo pod spuštěným operačním systémem. Na trhu existují prakticky dva použitelné a dostupné produkty.
Emulační software
Ten horší, kterému se věnovat nehodlám, pochází z dílny Microsoftu a jmenuje se Virtual PC. Nebudu to prodlužovat, Microsoft Virtual PC je zbytečné kupovat. Stojí okolo 130 dolarů (přes 3300 korun) a nenabízí takový komfort, jako jeho konkurent.
Za cenu, o 60 dolarů vyšší, si totiž můžete koupit emulátor, který po chvíli používání opravdu nesmažete. VMware totiž nabízí kompletní spektrum funkcí, které jsou potřeba pro opravdové používání jednoho systému, nainstalovaného pod jiným operačním systémem. Ne jenom hračku pro dlouhé zimní večery.
Emulátor API jiného operačního systému
Zvláštní kapitolou softwaru, který umož?uje využívat programy, napsané pro jiný systém, než ten, který je aktuálně spuštěný, jsou emulátory API. API je označení pro rozhraní, které v každém operačním systému umož?uje spouštět program, které jsou pro dany systém určeny a zárove? programům poskytuje specifické nástroje.
Každý operační systém (neplést s jednotlivými distribucemi Linuxu) má své vlastní API a tudíž i vlastní programy, napsané specificky jenom pro jeden daný operační systém. Pokud ale chcete spouštět program, určený pro jiné API, než které je přítomné v právě běžícím systému, potřebujete emulátor API.
Nejčastěji otázka přenositelnosti programů mezi operačními systémy vzniká ve vztahu Linuxu a Windows. A právě proto existují pro oba systémy emulátory API pro ten druhý. Pro emulaci Linux API pod Windows je možné použít program Cygwin. A ani tak není spouštění programů, určených pro Linux, pod Windows tak jednoduché. Cygwin není nijak přesný a rozsáhlý emulátor a přináší jenom podporu několika funkcí Linux API.
Naproti tomu lze na Linuxu emulovat Windows API pomocí programu Wine. Ten se ovšem teprve teď přesouvá do své beta fáze vývoje. Přenést funkce Windows API totiž není jednoduché. Windows není, narozdíl od Linuxu, open-source systém a vývojáři podobných utilit nemají ke zdrojovému kódu přístup. Proto nezbývá, než vyvíjet napodobováním. A to něco trvá.
Emulátory API jsou lae velmi primitivní náhradou funkčnosti vlastního operačního systému. Neumož?ují využít všech výhod operačního sytému, přinášejí jenom problémy a zatím neexistuje žádný, umož?ující seriózní a bezproblémovou práci. Věnujme se tedy plnohodnotným emulátorům hardwarového prostředí, repsektive tomu nejlepšímu - VMwaru.
Zakládání nového virtuálního stroje
Konfigurace a instalce nového virtuálního operačního systému je, i přes zdánlivou složitost programu, velice jednoduchá. V procesu vám pomuže krátký průvodce, který vše důležité nastaví sám. Složitější konfigurace se provádí pod příslušnými ikonkami v nabídce Devices na základní obrazovce virtuálního stroje.
Průvodce vám pomuže nastavit mimojiné parametry sítě, mezi reálným a virtuálním operačním systémem, velikost vyhrazeného diskového prostoru a velikost virtuální paměti RAM, která ovšem, celkem pochopitelně, ujídá kapacitu té reálné paměti RAM. Kdyby tomu tak nebylo, a paměť virtuálního operačního systému by se ukládala, byl by virtuální systém příšerně pomalý.
K rozumnému běhu ale postačí i 256MB, vyhraněných pro potřebu VMware. Nejméně by tak na stroji mělo být nainstalováno 512MB paměti a výše, jinak budou v okamžiku běhu virtuálního stroje oa systémy strašlivě pomalé a budou mít k použitelnosti dost daleko.Nastavení, provedená v průvodci vytvořením nového stroje jdou vždy změnit v základní obrazovce virtuálního stroje. Velikost paměti RAM i kapacita vyhraněného diskového prostoru jdou v každou chvíli zvětšovat či zmenšovat, podle potřeby.
Stejně tak lze podle potřeby měnit disky v CD-ROM a zárove? i přepínat mezi reálnou mechanikou (pokud jich je více, lze vybrat požadovanou funkční ve virtuálním stroji) a mechanikou virtuální, kdy VMware načítá data z obrazu disku uloženého na pevném disku. To je velice výhodné pro operování s disky operačního systému Linux, který lze stáhnout z internetu v podobě ISO souboru. Není nutné Linux vypalovat na CD nebo DVD, stačí jenom připojit požadovaný obraz CD/DVD.
Podobně, jako výše zmíněné CD-ROM lze pracovat i s disketami. Ta může být buďto vypnutá, nebo může brát data z fyzické jednotky, anebo rovnou z obrazu diskety. V dnešní době už je ale potřeba disket naprosto zbytečná. Pohodlně lze data mezi systémy přenášet po vytvořené síti, nebo na přepisovatelných médiích, vzhledem k tomu, že může mít virtuální systém přístup i k fyzicky přítomné vypalovačce.
Síť lze nakonfigurovat hned několika způsoby. Nejlepší řešení je asi nechat VMware napojit virtuální operační systém do, již existující, sítě, nebo přes překládání adres NAT, kde virtuální operační systém navenek sdílí stejnou IP adresu s reálnám operačním systémem, resp. sítí. Třetí možností je připojit virtuální systém jako host, kdy je vidět pouze na stroji, na kterém běží VMware a tak virtuální stroj nezasahuje do provozu v běžné síti.
Pro potřeby síťového propojení, vytváří VMware už při instalaci falešné síťové přípojky ve správci síťových připojení. Těch může být až 10, z čehož je jedno vyhrazeno pro způsob pro připojení jako host, a na jednom funguje překlad adres NAT. Ostatní jsou určena pro přímé připojení systémů, a tak není nouze i při běhu více systémů najednou.
Dále lze nastavit připojování USB zařízení a jejich přemosťování do virtuálního stroje. Dokonce je možné podstoupit virtuálnímu systému jen některá USB zařízení, dle výběru. V nabídce nastavení zvukové karty pak lze nakonfigurovat, na kterou fyzickou zvukovou kartu bude VMware posílat zvuk z virtuálního stroje. To ale uživatele s jednou zvukovou kartou (tak 99,9%) netrápí.
Pro majitele pokročilejších procesorů je ve VMware ještě jenda možnost nastavení. A to je výběr, kolik procesorů, resp. virtuálních procesorů (u dvou- a více- jádrových) bude operační systém využívat. Majitele starých jednojádrových procesorů (tak 70-80%) zase netrápí.
Instalace nového virtuálního operačního systému
Zde není prakticky co vysvětlovat. Nastaveno už máme, teď už stačí jenom vložit CD/DVD do mechaniky, nebo připojit příslušný obraz CD/DVD a “nakopnout” virtuální stroj. Zprvu naběhne emulovaná BIOS, poté následují všechny kroky, známé ze spouštění reálného stroje.
Teď zatím není nutné pouštět virtuální stroj do celoobrazovkového zobrazení, protože BIOS má velmi nízké rozlišení. Při přepnutí do celoobrazovkového zobrazení by tak bylo nutné čekat na přizpůsobení monitoru novému rozlišení. To je dobré zapnout v době, kdy je systém již nainstalovaný a běží na běžném rozlišení.
Po proběhnutí obrazovky falešného BIOSu už rovnou nabíhá instalace ze spustitelného CD/DVD/obrazu. Dále pak instalace pokračuje zcela běžně, jako při instalaci na reálném hardwaru.
Přecházení do celoobrazovkového zobrazení se provádí pomocí klávesové zkratky CTRL+ALT+ENTER. Při kliknutí do prostoru obrazovky virtuálního systému je kurzor myši jakoby chycen, a slouží jako myš virtuálního operačního systému. Jeho uvolnění se provádí klávesovou zkratkou CTRL+ALT. Ta také vypíná celoobrazovkové rozlišení, po jehož aktivování je myš lapena automaticky.
A to je právě ta nádherná výhoda VMware. Mezi operačními systémy lze přecházet během vteřiny a to za použití dvou klávesových zkratek.
Klávesová zkratka se, díky výše zmíněné zkratce pro uvolnění myši, musí posílat skrz rozhraní VMware. V nabídce VM nalezneme možnost “Send Ctrl+Alt+Del”, která inkriminovanou zkratkou posílá, jako by byla stisknuta na klávesnici. Při pokusu o vyvolání této zkratky přímo z klávesnice bychom jenom uvolnili myš.
Pár slov ke stabilitě a rychlosti VMware na závěr
Vzhledem k tomu, že jsem měl tu čest zkoušet už starší verzi VMware, mohu nyní udělat porovnání. Možnosti nastavení a funkce se celkem nezměnily. Ono už také není co přidávat. Nadále se pracuje jenom na rychlosti a stabilitě.
Právě to byl problém předchozích verzí VMware. Byly pomalé a každá, byť jednoduchá, operace, která by v normálním režimu nevzala více, než několik procent procesorové kapacity, zabrala 100% procesoru. Virtuální systém se trhal a byl dost zabržděný. VMware tehdy měl problém s udržováním paměti, a tak se nezřídka stalo, že po vypnutí virtuálního stroje zapomněl uvolnit nepotřebnou paměť.
To už je ale s novou verzí 5.5 daleko v minulosti. Zapomenuto a odpuštěno. VMware 5.5 je brilantně rychlý, nezabírá zbytečné systémové prostředky a po instalaci VMware Tools lze využívat i možností graficky náročnějších aplikací. Jinak nemá virtuální stroj přístup ke grafické kartě a tudíž na něm nelze provádět náročné 3D aplikace. VMware Tools bohužel neexistují pro Linux, a tak se budete muset s 3D v Linuxu rozloučit.
VMware zadarmo vyzkoušet a propadnout mu
VMware není nutné ihned kupovat. Existuje totiž volně stáhnutelná trial verze, která zpřístup?uje všechny funkce verze Workstation na 30 dní. Máte tak jistotu, že svých 190 dolarů nevyhodíte do kanálu, jako by tomu bylo v případě Microsoft Virtual PC.
U nás lze koupit krabicovou verzi WMvare, ale pouze starší verze 5.0, a to v Mironetu za necelých 6 300. Výhodnější pravděpodobně bude si objednat sériové číslo po internetu a tím pak zprovoznit trial verzi.
3 odpovědi na „VMware 5.5: z Windows do Linuxu a zpět klávesovou zkratkou“
Přidat novou odpověď
Cus, VMWare Workstation uz pár měsíců používám, chtěl bych vědět jestli je ve verzi 5.5 už dořešena podpora SuSE 10.0 - protože mě s verzí VMWare 5.0 nefungují VMTools, s jinými OS běží v pohodě (Debian, W2003Server, 98). dík za odpověď
este ta doplnim, svojho casu som s uspechom sprevadzkoval Terminal Services klienta pre linux! Ma velkost binarky 300 kilobajtov!!! Umoznuje pripojit sa na stroje windows pomocou tejto microsoftej sluzby vzdialenej spravy pocitacov.
[1] VMware Tools stále nefungují. Poznamenáno těsně před koncem článku.
Zadání odpovědi
Náhled odpovědi
Reklama
Kalendář
| Mon | Tue | Wed | Thu | Fri | Sat | Sun |
|---|---|---|---|---|---|---|
| « Nov | Jan » | |||||
| 1 | 2 | 3 | 4 | |||
| 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
| 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | |
Výstupy
Nové články pomocí Atom 0.3
Nové články pomocí RSS 0.92
Nové články pomocí RSS 2
Nové odpovědi pomocí RSS
Kontakty
email: czechian@gmail.com
ICQ: 338 171 802
MSN: czechian@hotmail.com
AIM: nczechian
Yahoo IM: nczechian
Jabber: czechian@njs.netlab.cz
Skype: nikolacech
Vyhledávání
Odkazy
Statistiky
Počet příspěvků: 340
Celkový počet slov: 67,401
Počet komentářů: 119
Poslední komentář: 24. 8. 2008 v 2.32
Validní XHTML 1.1
Validní CSS
GeoURL
Co poslouchám?
Reklama
©2005 Nikola Čech. Zde zveřejněný materiál je publikovaný pod licencí Creative Commons. Blog je poháněn systémem WordPress