To, že jsou někteří lidé nesvéprávní je všeobecné známá pravda. Mnohdy ale ne díky nízké inteligenci, ale jenom proto, že neznají, nemají tolik zkušeností a nedokážou prohlédnout lež. Lidé jsou moc důvěřiví a nejvíce věří lidem, kteří něčemu rozumí více, než oni sami. Moderní doba informačních technologií staví usedlé a důvěřivé osoby do nepřátelského prostředí, kterému bezdůvodně důvěřují. Lidé jsou svině a důvěřivý člověk nikdy dobře nedopadne.
Příklad takového zneužití počítačové nesvéprávnosti se snaží využít David Grudl. Hned z rána napsal falešné oznámení, pomocí něhož hraje na nejohavnější českou (a nejen českou) úchylku. Každý chce znát dokonale cizí soukromí. Lidé jsou tak nenažraní po indiskrétních informacích, že jsou pro jejich získání schopni i poslat někomu cizímu heslo na svůj vlastní email. Za svojí pokleslou důstojnost mohou přijít o cenná data a osobní informace. Dobře tak každému, kdo tak udělá.
DGX k získání těchto informací použil tzv. sociálního inženýrství. To, že zprávu vyslal brzo ráno také hraje svojí roli. Lidé ráno málo přemýšlí, nejsou ještě “nastartovaní”. I já jsem se okolo sedmé ráno pozastavoval nad tím, jak je možné z největší datábáze mailových hesel získat beztrestně tak soukromé informace, jakou jsou právě hesla. Dostatečná dávka důstojnosti a odpor k jakémukoliv vměšování se do soukromí mi v tom bránil.Takové získávání citlivých informací se všeobecně nazývá Phishing (v češtině ošklivým novotvarem Rhybaření). Na internetu dokonce existují skupiny, které se tímto zabývají a získávají tak např. pin kódy ke kreditním kartám.
Pro běžného uživatele z toho plyne, že nemá věřit nikomu. Základní informací je, že administrátor nikdy nepotřebuje heslo, aby mohl měnit některé nastavení účtu. Má k tomu svá práva a ani on nemá jak zjistit heslo, než sociálním inženýrstvím. Heslo je naprosto osobní informace, kterou nesmí znát nikdo, kromě jeho vlastníka.
